Na vycházky se scházíme každé pondělí, tak jsme se sešli i na pondělí velikonoční. Vedl Luděk, bylo nás 22, ušli jsme 5,5 km, foto Jarka

Ve čtvrtek jsme se vydali na Říp - z Prahy jsme jeli vlakem do Roudnice nad Labem a pokračovali jsme autobusem do zastávky Krabčice-Rovné. Výstup na Říp je pro většinu z nás každý rok obtížnější, ale zvládli jsme to všichni. Bylo krásně, lidí přiměřeně, Svatojiřská pouť bude až za týden. Nazpátek jsme jeli z Krabčic Středočeskou integrovanou dopravou s přestupem v Mělníku - nad 70 let zdarma. Vedl Luděk, bylo nás 17, ušli jsme 6 km (stopaře jsem zapnula pozdě), foto Jarka

V pondělí jsme se šli podívat na rozkvetlou Prahu. Metrem jsme dojeli na náměstí Jiřího z Poděbrad, prošli jsme Riegrovými sady do Rajské zahrady a pak, aby to nebyla moc krátká vycházka, jsme šli na metro na Florenc. Bylo nás celkem 36, 31 lidí šlo s Jarkou na Žižkov, 5 lidí s Helou na Letnou. Ušli jsme 3,5 km. Foto Jarka

Spirála nás pozvala na jarní zájezd do Lužických hor a jak bývá zvykem, z obou stran hranice. Lužické hory jsou součástí pohraničních hor obklopujících Čechy, Němci je nazývají Zitauer Gebirge (Žitavské hory). Nejvyšší horou je znělcová Luž (793 m n.m.), po vrcholu vede česko-německá hranice. Historické území Lužice je rozděleno mezi Německo, Polsko a Česko. V Lužici se dodnes udrželo slovanské obyvatelstvo - Lužičtí Srbové. Lužická srbština je dost podobná češtině, ale dolnolužická a hornolužická srbština se od sebe liší. Za vlády Karla IV. byly obě Lužice zeměmi Koruny české jako markrabství. Připojení Lužice k Československu se po I. ani po II. světové válce nepovedlo, Lužice se stala součástí NDR. Historickým centrem Horní Lužice je Budyšín - Bautzen, největší město je Zhořelec - Görlitz. Při zpáteční cestě jsme už na našem území navštívili zříceninu hradu Tolštejn (670 m n.m.). Organizačně zájezd zajistila Mgr. Hanka Králová, průvodcem byl RNDr. Míla Štulc. Cena zájezdu byla 470 Kč, pro seniory 420 Kč. Na víkend se ochladilo, ale nepršelo, nesněžilo, moc nefoukalo a tak bylo docela hezky. Bylo nás 46, ujeli a ušli jsme celkem 322,5 km, z toho 10,5 km pěšky. Foto Jarka

V pondělí jsme šli z Uhříněvsi divočinou k Podleskému rybníku a dále přes Dubeč do Dubečku. Původně to měla být obrácená trasa, ale Hela míní a ČD mění. Vlak měl zpoždění 10 minut už při odjezdu z Hlavního nádraží a na přestup nezbyl čas. Vedla Hela, bylo nás 22, ušli jsme 5,5 km, foto Jarka

Paní Dana Vondrášková a RNDr. Jiří Martínek, Ph.D, po kratší odmlce zorganizovali zájezd za historií Kladska a pozvali nás, kteří jsme s nimi v minulosti jezdili, na další skvělý výlet. Země Kladsko patřilo od raného středověku k Čechám, v 18. století bylo Kladsko připojeno mírem drážďanským k Prusku. Po I. a II. světové válce byly snahy vrátit Kladsko do Čech, ale nevyšlo to. Prohlédli jsme si město Kladsko a mariánské poutní místo Vambeřice, tzv. Slezský Jeruzalém. To vše za 470 Kč na osobu. Bylo nás 59, ujeli a ušli jsme 376 km, z toho 7 km pěšky.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185264473-poutni-mista/305294341930016-wambierzyce/

V pondělí jsme se šli podívat na rozkvetlý Petřín, začali jsme v oboře Hvězda a pokračovali přes Ladronku a Strahov. Vedla Hela, bylo nás 28, ušli jsme 7 km, foto Jarka

V pondělí jsme zvolili nenáročnou cestu po rovině z Klánovic k Újezdu nad Lesy na Vidrholec a pak zpátky Klánovickým lesem na vlak do Prahy. Vedla Hela, bylo nás 29, ušli jsme 5 km, foto Jarka

Jaro letos přišlo ve středu 20.3. ve 22,58 h a my jsme se ve čtvrtek vydali na první jarní vycházku za kandíkem na Medník. Na přelomu března a dubna tam chodíme už několik let. Nejhezčí je cesta po Posázavské stezce, kde jsme viděli několikrát mloka skvrnitého, ale stoupání od Sázavy bylo vždy hodně náročné. Nejnáročnější a nejdelší byla cesta v roce 2016 z Petrova do Kamenného Přívozu. Loni vedla cesta z Třebsína do Pikovic a tu jsme si letos zopakovali. Vedl RNDr. Štulc, bylo nás asi 30 a ušli jsme 8,5 až 12 km. Trasa z Třebsína se Smetanovou vyhlídkou do Pikovic a Petrova byla dlouhá 7,5 km, k tomu je třeba připočítat necelý km při přesunu ze Štěchovic na Brunšov, protože byla výluka. Autobusy jezdí z Pikovic do Prahy sporadicky a vlaky z Petrova přes den každé dvě hodiny, a tak si každý vybral zpáteční cestu podle své kondice. Někdo skončil na nádraží v Petrově, někdo pokračoval do Chlomku 1,5 km, někdo až do Davle 3,5 km a tam stihl ještě pivo. Ve vlaku jsme se zase všichni sešli. V Pikovicích jsou hospody i cukrárna otevřené mimo sezonu jen o víkendu. Foto Jarka

V pondělí jsme šli od vozovny Kobylisy přes Ďáblický háj do Ďáblic a kolem Ďáblické skládky do Zdib. Vedla Hela, bylo nás 30, ušli jsme 6 km, foto Jarka

Ve čtvrtek jsme jeli autobusem 371 do Klecan a proti proudu Vltavy jsme šli do Prahy. Vedl Luděk, bylo nás 18, na Podhoří to bylo 8 km, k ZOO 10 km, foto Jarka

V pondělí bylo chladno, větrno a sněhové přeháňky - jedním slovem nevlídno. Už jsme takovému počasí odvykli. Šli jsme od metra Roztyly kolem Kunratického lesa do Kunratic, cestou se několik lidí odpojilo, ale většina do cíle došla. Vedla Hela, bylo nás 20, ušli jsme 6 km, foto Jarka.

Ve čtvrtek jsme se vydali již potřetí Roudnickým Polabím za sněženkami. Přírodní památka Dobříňský háj je lužní les v zaplavované labské nivě, začátkem března tu kvete nepočítaně sněženek. Od brodu přes Labe jsme měli možnost jít do Roudnice (jako loni a předloni) nebo delší cestou kolem Veslařského kanálu v Račicích do Hněvic nebo do Štětí. Vedl RNDr. Štulc, bylo nás 39, ušli jsme 9,5 km, foto Jarka.

V pondělí jsme se vypravili, jako každý rok v tuto dobu, do skleníků Královské zahrady podívat se na rozkvetlé cibuloviny i ostatní rostliny. Abychom udělali něco pro zdraví, šli jsme na Hrad pěšky od Výstaviště Holešovice přes Stromovku a Letnou. Letos je historický empírový skleník otevřen od 1. do 10. března denně od 10 do 18 h. Jednotné vstupné je 20 Kč, do Královské zahrady se nečeká u bezpečnostních bran. Vedla Hela, bylo nás 38 ( do skleníku nás došla asi polovina), ušli jsme 6 km, foto Jarka

Letos bylo těžké rozhodování kam jít, protože v okolí byl Masopust v jeden den - Ďáblice, Chabry, Střížkov, Karlín - dále Žižkov, Malešice, Letná...
Fotky od Blanky: https://blanaturistka.rajce.idnes.cz/Masopustni_veseli_v_Dablicich

Ve čtvrtek posledního února bylo jak na jaře. Z autobusu 321 jsme vystoupili ve Stříbrné Lhotě a vrchem jsme došli na Skalku a pak dolů do Mníšku. Vedl Luděk, bylo nás 21, trasa byla dlouhá 6 km, kdo šel ze Skalky po silnici ušel víc, foto Jarka

V pondělí bylo krásné počasí a poslední dny, kdy byly venkovní expozice přístupné zdarma, listopad-únor. Vedla Hela, bylo nás 33, ušli jsme asi 5 km, foto Jarka

Ve čtvrtek jsme šli cestou známou a tak jsme si mysleli, že nás nemůže nic překvapit. Překvapení přišlo ve vlaku, když jsme se snažili vystoupit. Neplánovaně jsme se rozdělili na pány a na dámy, a zatímco náš vedoucí vystoupil bez problémů, nás zablokované dveře ven nepustily. Jely jsme až do Lysé nad Labem, kde jsme si koupily lístek zpátky do Čelákovic-Jiřiny a ve vlaku jsme požádaly (samé ženy) pana průvodčího o asistenci při vystupování. Ještěže mají důchodci slevy na jízdné. Do cíle jsme došli bez problémů. Vedl Luděk, bylo nás 13, trasa byla dlouhá 9 km, foto Jarka.

Změna je život. Deset let jsme byli součástí Centra aktivizačních programů (CAP). Jedná se o registrovanou sociální službu, která je financována z veřejných zdrojů a podle platných právních předpisů musí splňovat určité náležitosti. Výjimka pro venkovní aktivity - vycházky, výlety, není možná a tak budeme vystupovat jako Klub seniorů, jehož se právní předpisy netýkají. Organizace vycházek a výletů zůstává beze změny, naši vedoucí nás svolávají mailem. CAP je nám nadále příznivě nakloněn.
V pondělí jsme se vydali z Kobylis přes Troju k Vltavě a proti proudu jsme došli do Libně, kde jsou na Zámečku a v Bílém domě výstavy. Vedla Hela, bylo nás 37, ušli jsme 7 km, foto Jarka ( předjarní sluníčko fotografování nepřálo)

Ve čtvrtek bylo krásně jak v předjaří. Vydali jsme se proti proudu Rokytky, místy bylo bláto, nešli jsme proto po břehu, ale po cyklostezce. Vedl Luděk, bylo nás 19, ušli jsme přes 5 km, foto Jarka

V pondělí jsme jeli na Trojskou a odtud šli k ZOO do Troje, kdo chtěl, pokračoval podél Vltavy na Podhoří nebo na Zámky - někdo došel až nahoru do Bohnic, většina šla do ZOO, kde je hitem letošní zimy volně létající ledňáček. Důchodci nad 70 let mají vstup do ZOO za 1 Kč, důchodci do 70 let platí normálně 150 Kč, v pondělí jen 50 Kč. Prošli jsme zahradou, ale většina z nás ledňáčka neviděla. ZOO je v zimě jiná než v létě, ale stejně zajímavá. Vedla Jarka, bylo nás 29, ušli jsme asi 6 km, foto Jarka, ledňáčka fotil Pavel

Ve čtvrtek jsme měli poznávací vycházku po kousku Smíchova, všechno na malém místě souvisí se vším. Vedl RNDr. Štulc, provázeli nás místní průvodci: ve Stanici přírodovědců všestranný Pavel Révay, přírodovědec, umělecký kovář a spisovatel, v kostele sv. Gabriela hraběnka Monica z Bubna a Litic, předsedkyně Nadačního fondu Malakim a Spolku přátel beuronského umění. Bylo nás 19, nachodili jsme jen 2 km, hodně jsme viděli a slyšeli, foto Jarka
http://malakim.cz/prohlidky/?fbclid=IwAR0vkJTCVnAaqLKB1rCC94PyaoP6ktxgBQq5WXRAVasNkHi3Tvk0WQEtnZs

Po nedělní sněhové kalamitě byla v pondělí Praha už skoro uklizená a svítilo sluníčko. Šli jsme z Pohořelce přes Loretánské náměstí na Nový svět, dále na Hradčanské náměstí, na Hrad a dolů na Klárov. Vedla Jarka, ušli jsme necelé 3 km, bylo nás 19, foto Jarka

Ve čtvrtek jsme se vydali pěšky křížem krážem přes Beroun. Přijeli jsme ze Smíchova vlakem přes Rudnou na stanici Beroun - Závodí, prošli jsme městem k pivovaru Berounský medvěd, vrátili jsme se na náměstí a pak vystoupali na Městskou horu, kde je Medvědárium a rozhledna (v zimě otevřená jen o víkendech). Sešli jsme dolů a po náměstí došli na oběd do jídelny Venedik. Po obědě jsme se rozdělili - někdo jel do Prahy vlakem, někdo autobusem. Vedl Luděk, bylo nás 17, trasa byla dlouhá 5,6 km (kdo šel na vlak, ušel víc), foto Jarka.